Jak Budapest přijel z Irska
Derby.bloguje 28.5. 2008
Určujícím dostihovým zážitkem kdysi pro Tomáše Jandu byly úspěchy klisny Thunder Görl, která v barvách rodinné stáje Janda vyhrávala koncem devadesátých let v Baden Badenu a jako první překážkový kůň v českém tréninku zkoušela starty v tehdy pro nás málo známém Meranu. V roce 2005 působil Tomáš na pozici sekretáře Jockey Clubu a po dokončení studia na České zemědělské univerzitě se přesunul do Irska, kde absolvoval stáže v hřebčíně Coolmore a chovatelském impériu Aga Khan Studs.
Momentálně působí opět v Coolmoru a souběžně rozvíjí značku Janda Bloodstock, pod níž se zabývá poradenstvím ve všech oblastech dostihového sportu a chovu anglického plnokrevníka. V jeho barvách letos startovala ryzka Luthien v Jarní ceně klisen, znalci dostihového zákulisí si ale Tomáše spojují i s prodejem derby-vítězky Nory Jeane stáji YOKO nebo loňským umístěním ročka po Salders Wells v majetku stáje Agrolipt do tréninku Sira Michaela Stoutea. Příchod Budapesta a Arabian Gema je tedy jen dalším krokem ve sledu zajímavých akvizicí mladého dostihového agenta.
Loni v listopadu mě oslovil trenér Josef Váňa, že by měl majitele, kteří chtějí koupit dvouleté koně do derby. Začal jsem tedy hledat v Irsku koně s handicapem, který by mohl mít dostatečnou třídu pro naše klasické dostihy a hlavně vytrvalecké dispozice, popisuje Tomáš začátek hledání. Na sklonku roku takových už moc nebylo. Hledali jsme koně s ratingem kolem 90, takoví dvouletí už moc nejsou na prodej a už vůbec ne za rozumné ceny, protože jsou nejlepší ve stáji a mají běžet derby. Za některé koně, které jsme viděli, chtěli majitelé 1 – 2 miliony eur…
Při hledání vhodných kandidátů Tomáš využil kontaktů, které v posledních letech v Irsku navázal. Navíc se spojil s majiteli a trenéry dvouletých koní s handicapem v rozmezí 75 – 100: Jeli jsme se podívat asi na patnáct koní. V daném rozsahu handicapu jich bylo tak padesát, u třetiny z nich trenéři a majitelé říkali, že by uvažovali o prodeji. Byl mezi nimi například Casual Conquest, aktuální favorit Epsom Derby, jehož cena tehdy byla ,jen půl milionu eur. Nakonec se skupina vhodných uchazečů zúžila na čtyři až pět dvouletků.
Mezi nimi byli dva svěřenci trenéra Aidana OBriena. Budapest (Montjeu – Run To Jane) stál jako hříbě podle Racing Postu 300 000 guinejí, později za něj majitel Derrick Smith zaplatil 500 000 guinejí. Ve dvou letech hřebec absolvoval čtyři starty, z toho jednou doběhl na třetím a čtvrtém místě. V říjnu se potkal s další českou akvizicí Dickem Morrisem, který ho v dostihu EBF na závodišti Gowran Park porazil o 5 1/2 délky. Druhým koněm, jehož Tomáš Janda vytipoval pro své klienty, byl nestartovavší Arabian Gem (Salders Wells – Goncharova) z majetku Johna Magniera, syn trojnásobné vítězky na distancích 1400 – 2000 metrů. Do výběru se dostal navzdory tomu, že Češi měli zájem o dvouleté s dostihovou kariérou.
Aidan OBrien je špičkový trenér s výbornými pracovními podmínkami, takže je těžké očekávat, že se koně zakoupení z jeho stáje budou výrazněji zlepšovat. Na druhou stranu považují v Ballydoylu za ,odpad‘ i koně, kteří by byli pro 90 procent irských trenérů hvězdami stáje, ohlíží se Tomáš za akvizicemi ve světoznámé centrále. Pro klienty OBriena je atraktivní jenom kůň s perspektivou vítězství v grupách 1 a pozdější kariéry plemeníka. Zbytek není zajímavý, takže se tam prodávají i koně, kteří by u jiných trenérů nebyli k mání.
Při zprostředkování koupě jednal s lidmi z Coolmoru, se samotným OBrienem přímo do styku nepřišel. Každý z těch koní je jiný. Budapest startoval ve dvou letech čtyřikrát a v podstatě byl hotovým koněm. Naopak Arabian Gem vypadal ještě hodně zeleně. Byli nám nabídnuti někteří další zajímaví dvouletí, o kterých se hovořilo jako o budoucích vytrvalcích, ale moc se nám to nezdálo. U Budapesta vytrvalecké možnosti naznačily jeho starty, u Arabian Gema jsme se rozhodovali hlavně podle původu a také podle exteriéru. Snažili jsme se opravdu koupit vytrvalce, nikoli mílaře, vzpomíná Tomáš.
Ti koně mají špičkový původ a každý má potenciál být kdekoli na světě plemeníkem. Což se promítne do jejich ceny, člověk platí i za ten chovný potenciál. Na druhou stranu tím, že jsme koupili dva koně z jedné stáje, bylo možné vyjednat slušnou slevu. Je jasné, že zájemcům typu Micka de Kocka nebo majitelů z Hongkongu, Singapuru a USA cenově konkurovat nemůžeme…
Pokud se Budapest nebo Arabian Gem prosadí ve vrcholných dostizích sezóny, zájem o Tomášovy poradenské služby mezi českými majiteli zřejmě výrazně stoupne. Za necelý rok činnosti dosud zprostředkoval akvizice zhruba pětadvaceti koní a pomáhal zájemcům s připouštěním jejich klisen v zahraničí. Nevím, zda to bude do budoucna mou hlavní profesní volbou, ale určitě to patří k věcem, kterými bych se chtěl zabývat, přemýšlí ohledně svého dalšího směřování. Návrat do Česka plánuje letos v létě.
V Coolmoru prošel několika odděleními a nyní působí ve stáji ročků. Je to velmi zajímavá zkušenost. Dvakrát týdně se na ročky chodí dívat manažeři, takže si člověk může udělat názor na to, co se komu na kterém ročkovi líbí nebo nelíbí. Můžu se učit od nejlepších lidí v oboru, kteří jsou navíc ochotní ledacos vysvětlit. Takové věci je třeba se učit v praxi, nejde to někde vyčíst, říká Tomáš.
Na české chovatelské scéně ho mrzí, že zatím není větší zájem o poradenství v chovu. Tady působí hlavně chovatelé, kteří mají vlastní vizi a podle ní pracují, často ovšem ve své režii a v obtížných materiálních podmínkách. Zatím jsme se nedostali do fáze běžné v zahraničí, kde 90 procent plnokrevných hřebčínů patří někomu bohatému, kdo má dostatek prostředků na investice a platí si odborníka, který má na starosti chovatelskou práci, vysvětluje.
Na ambice v chovatelské oblasti přesto nerezignuje. Chtěl bych zkusit tuto poradenskou sféru více vypíchnout a třeba v budoucnu pracovat pro někoho v této oblasti, uzavírá Tomáš.